Jak se žije...
3.6.2008 O vedrech, senách a krásném večeru
_________________________________________
Kdysi mě na netu zaujal článeček jednoho blogového odborníka o tom, jak je nudné až stupidní, když někdo plodí totálně
nezajímavé příspěvky ve stylu - dnes ráno jsem vstala a vyčistila si zuby...S velkou chutí začnu stejně napínavě.
Dnes ráno jsem vstala (a vyčistila si zuby) a mazala jsem do maštale. Zvědavá, jestli Princezna zase vyžrala svoje noční
seno. Ano, bylo vyluxováno. Už pátý den po sobě :-). Je veselejší, přibrala, jen ty svaly jsou problém. Na procházkách se
pořád jen courá, i tu dnešní si jen odšlapala. K běhání ji nenutím, čekám, až bude sama chtít. Vedra dávají sakra zabrat
a tak capkáme a stinné úseky využíváme k odpočinku. Jsme poutníci ze stínu do stínu. Pro dušné koně je tohle počasí
mor, Jachta ho zatím zvládá, ale častěji si všímám, že má rozšířené, "dušné" nozdry. Chladná stáj je pro obě kobybabiny
požehnání. Skláním se před moudrostí předků, kteří stavěli kamenné stáje se širokými zdmi a stejně tak bytelné chalupy,
v zimě drží teplo, v letních parnech udrží příjemný, vlhký chlad. Proto jsou kamenné stáje pro dušné koně ideální. Jachta
si toho je vědoma :-). Obě tam prohnípají spokojeně největší horka, vyměňují si boxy, škatule jedny hrají Škatule, škatule
hejbejte se, podřimují spolu v Princessině boxu, nimrají se v seně. Sem tam vyrazí ven, chvíli se popasou a mažou zpátky
zaparkovat a navzájem si drbat letní kožichy. Zatím co my vypocujeme u letošního sena :-). Včera jsme dovezli do stodoly
první várku, krásné, voňavé, malé balíky. Kobylky se hrnuly, že budou asistovat (jako vždy, u všeho). Tentokrát ale musely
zůstat pár metrů od středu dění, vyjímečně za závorou. K čerstvému senu nesmí. Jachta se zadumala s hlavou nabok a s
ouškama na příjmu, což v znamená, že vymýšlí "akci". Která následuje většinou okamžitě. Včas jsme jí vysvětlili, že jestli
tu závoru podleze, dostane na budku. Je chytrá. Nepodlezla. S Princi problém není, nepodlézá. Nic a nikomu.
Po týdnu vyhrožování meteorologů u nás dnes večer konečně zabouřilo. Babiny na pastvině počkaly až zmoknou a když
začalo jít do tuhého, odešly se vyválet do stáje do slámy. Zaurgovaly u obsluhy večeři, pak ukecaly chvilku věchtování a
u sena čučely ven. Jak přestalo pršet, vyšly si ještě na pastvinku. V devět jsem je šla zavolat domů. A tehdy jsme se dočkali.
Po mnoha dlouhých týdnech se Princess konečně rozcválala krásným, dlouhým, natáhlým cvalem :-). Minula cválající Jachtu,
minula nás u východu a v plném tempu to vzala z kopečka kolem stodoly před stáj. A tam na nás čekala. Byla nádherná :-))).
Krásný večer...
12.5.2008 Jak se žije, když kvetou pampelišky
________________________________________
A je krásně a už i veseleji. Princeznu snad už definitivně přestává bolet její něžná, bílá tlamajznička po zubní prevenci :-(.
Druhý den po tom, co jsem na stránky vložila článek o ošetření zubů, Princezna krvácela z pravé nozdry (bohudík slabě,
jen jednou). Celý další týden žrala špatně a s viditelnými problémy. A celkově byla skleslá, nesvá. A na procházkách se
courala krokem. Spadla z toho mála svalu, co pracně udržujeme a najednou "zestárla". Dumali jsme, zda zavolat MVDr.
Macha nebo MVDr. Šindeláře. Když jsme takoví borci, že ve snaze předejít problému ho kobyle vyrobíme. Jenže Babi je
náš šampion a taky bojovnice, začala se s prvními květnovými dny lepšit a stále se lepší. Trávu na pastvince žere s chutí,
ale seno přes noc zatím stále nevyžírá. Co na to všechno říkají melanomy raději nemyslím, pevně doufám, že ji dostanu
do "staré" kondice, v duchu hesla - a víra tvá tě uzdravila :-). Jachta to zvládla líp, žere, tloustne a chová se normálně :-).
My jsme se na rozdíl od kobyl neflákali (a nebolely nás huby), upravili jsme pastvinku na podsetí, podseli pastevní směsí
pro koně, ohradili část pastviny, která dosud ležela ladem, aby měly kobylky kam chodit, než nová tráva dobře zakoření.
A taky jsme změnili krmení. Po letech KWP jsme přešli na Marstall, protože má speciálku pro staré koně (a ještě jednu
pro ještě starší koně). Princezna baští Senior Plus, malý Napoleon má Freizeit a obě mají Sinfonii a O.E.H.Mash. Snad
to Princezně urychlí návrat do "kondice". Ona je velekomunikativní kůň a velký gurmán. Změnu v krmení ocenila. Během
žrádla nadšeně chválila ve stylu - vynikající, fantastické, naprostý požitek. Po žrádle vždycky děkuje, pokývne směrem k
člověku hlavou, vrhne nyvý pohled a zamává řasami ala víla Amálka. Tentokrát bylo nyvých pohledů několik, byly dlouhé a
řasami mávala tak, že to vypadalo, že mě chce sbalit. Jachta se nezdržovala nějakým rozplýváním se, ale poděkovala.
No a nakonec - začátek května přinesl trochu příjemného vzruchu v podobě návštěv. Přijely k nám děti. Naše i ne naše :-).
Hodně dětí. Byly to krásné dny a zážitky, pro děti, pro kobylky i pro nás dospěláky. Nejkrásnější byl Pampeliškový výlet.
Fotografická minireportáž je ve fotogalerii pod názvem Pampelišková.
21.4.2008 Jak jsme brousili zuby
____________________________
Pan zubař přijel o hodinu dřív. Chtěla jsem udělat pár fotek z "akce", ale trošku mě to zaskočilo a foťák jsem zapomněla vzít
do stáje. Pracuje bez elektrické brusky, bez přispání, s rozvěračem. Nechceme zbytečně přispávat, kvůli zdravotnímu stavu
klisen. Zuby jsme brousili tímto způsobem už dvakrát, z toho jednou to byl právě tento pan zubař. V obou případech to byla
naprostá pohoda, jak samotný zákrok, tak i po něm. Tehdy i teď se jednalo o prevenci, problémy se zuby jsme zatím neměli.
Takže jsme byly všechny tři v klídku. Jen pro jistotu jsem poprosila o pohodový, klidný přístup kvůli melanomové šimličce a
připomenula dušnost u hnědky, protože jako dušná moc nevypadá. Asi jsem to neměla dělat. Murphyho zákony zafungovaly.
Rozvěrač jsme nasadili ještě klidným, důvěřujícím kobylkám. Pak už to bylo všechno jiné než pohoda. Když jsem pochopila,
že ty strašné zvuky, které vydává bojující Jachta, znamenají, že se dusí (pan zubař jednou rukou brousil, druhou si ji přidusil
stiskem nosu), uvědomila jsem si, že je všechno špatně. I když jsem hned zasáhla, byl to pak už jen boj. A třikrát bohužel,
u Princess to bylo totéž. Během několika minut byla komplet celá mokrá potem. Tak tak jsem stíhala uhýbat před její hlavou
s nasazeným rozvěračem a rašplí v tlamě, jak jí mlátila ze strany na stranu. Rozuměla jsem jí, ona mně ne. Něco bylo moc
špatně. Pana zubaře kobylky vyprovodit nešly. Utekly do zahrady. Odpoledne nežraly, nemohly se pást. Měly žízeň. Bylo to
smutné podívání, jak opatrně špičkami pysků chňapou po hladině vody v kýblech a nemůžou se napít. U Princi jsem se bála
koliky. Ani večer nežraly, volala jsem panu zubaři. Řekl mi, že je to naprosto normální průběh. Pokud by to měla být pravda,
tak dvakrát předtím byl průběh broušení nenormální. No, neměly jsme pěknou noc, kobylky ani já. Princessce teklo z tlamy,
čas od času ke mně přišla a drcala a třela si o mě hlavu. Její důvěra ke mně je zřejmě neotřesitelná. Jachtina otřesitelná je.
Točila se ke mně zadnicí. Ráno bylo seno nevyžrané, ale na pastvině se začaly opatrně pást. Obrovsky se mi ulevilo. Potom
to bylo lepší a lepší. Dnes už jsou kobylky v pořádku. Tedy popravdě, ještě si sem tam pořádně protáhnou hubu a sem tam
zamelou čelistí. Jachta už si zase chodí pro pohlazení :-). Říká se, konec dobrý, všechno dobré. V tomto případě to ale tak
optimisticky necítím.
19.4.2008 O letošním očkování a prohlídce
_____________________________________
Našeho pana doktora si vždycky užíváme, v dobrém smyslu slova. A ani tentokrát nezklamal. Přijel očkovat a kobylky si za
ním ke stáji pro "včeličku" doslova přiběhly. Pan doktor je na "včeličky" velmistr. A pak jsme se trošku prohlíželi. Princezna
prohlížela s panem doktorem Jachtu. Jachta sekundovala při prohlídce Princezny. Pak jsme všichni čtyři debatovali, radili se.
Princiny melanomy rostou. Bohužel. Exostózy na předních zůstávají zhruba stejné. Artroza, záda a pravá zadní po úrazu už
lepší nebudou, bráníme se zhoršování. Takže zatím zůstáváme u podávání plné dávky ExtraFlexu HA, v pauzách podáváme
MSM. Samozřejmě musíme dál podporovat imunitu (Veteranaid a od května najedeme na Sinfonii u obou kobylek). A hlavně
nestresovat. Přemýšlím o znovunasazení Cimetidinu. Muselo by to být podávání doživotní.
Jachtina dušnost se v posledním roce zase zmírnila, dva roky je bez záchvatu, bez léků, pokašlává jen sporadicky. Nádorek
pod hrdlem nijak viditelně nepracuje, nezvětšuje se. Zadní nohy se nezhoršují, nekulhá. A Jachtin evergreen, měla by trochu
zhubnout. Ale jelikož vypadá jako zdravím kypící kůň, nemám otesánka lámat. Kobylky prý vypadají skvěle. Ráda bych tomu
věřila. Kobyly se chovaly jako by komplimentu rozuměly a věřily :-). A jako vždy šly pana doktora vyprovodit k bráně. Moc si
přeju, abychom ho potřebovali zase až za rok, na očkování.
26.3.2008 Dva důvody pro štamprli v jednom dni aneb koňské narozeniny na Velikonoce
_______________________________________________________________________________
Letos poprvé jsme ráno nevyrazili s kobylkama a batůžkem, narvaným dobrotama, na tradiční velikonoční výšlap. Kvůli počasí.
Což o to, bylo obvykle jesenicky pohádkové, jen režii téhle pohádky bych tipovala na Juraje Herze. Kouzelně foukalo a zároveň
posněžovalo, nebe bylo pohádkově ztemnělé, stromy sem tam mávaly větvemi nad spoustou panensky bílého sněhu. Nejsme
masochisti.Tak jsme zůstali doma. A inspirováni panem Čapkem a jeho Pejskem a kočičkou, jsme s Františkem dokončili dva
narozeninové "dortíčky" pro naše chlupaté droběny. A přemýšleli jsme u toho, zda jsme infantilní hodně nebo málo a nakolik to
souvisí s věkem. Jasně že koně neví, co jsou to narozeniny. A už vůbec neví, co pro nás znamená, že zrovna Princessiny jsou
třiadvacáté (Jachta se se svou 19 svezla, zaslouženě). Z našeho pohledu ví koně obecně velké houby. A zajímavé by bylo vědět
jak je to naopak, co z jejich pohledu víme my (asi by to bylo taky velké a horší jako ty houby). Na čem se ale s nimi bezpečně
shodneme - kus dobrého žvance potěší. My jsme se náramně potěšili tím svým a pak ven, na sníh, "prostřeli" ten jejich. Pěkně
vedle sebe, riskujíc, že malý hnědý Napoleon stihne zmasakrovat oba dortíčky i Princeznu. Důvěra se vyplatila. Princi a Jachta
dokázaly, že jsou nazývány starými dámami právem. Žraly s opravdovou grácií, dodržovaly etiketu, během žrádla nezapomínaly
lehce, nezávazně konverzovat. Panu Špačkovi by poklesla čelist. Rozhodly se udělat charitu a drobky nechaly velkomyslně pro
ptáčky. Byl totiž čas na procházku, a ta je zajímavější než luxování drobků. Nebe bylo pořád pohádkově temné, pořád kouzelně
foukalo... Někde v lese jsem ztratila kožený obal na foťák, povedla se mi jedna krásná fotka, kterou neumím okomentovat, jen ji
cítím. Kobyly nějak víc komunikovaly a něžněji než obvykle. Zřejmě je vykolejily ty dortíčky. No, nakonec to byl trošku jiný den.
A nejen proto, že venku pobíhali otužilí poděsové s barevnými bičíky :-). A tak Princezno naše, potřebuješ popřát hlavně zdraví,
tak ti ho přejeme ještě jednou a aspoň v běhání ať dáváš Jachtě ještě dlouho na frak :-). Jo, a příští rok budou ty dortíčky větší.
A fotografická minireportáž je zde.
26.3.2008 Velestručný úvod k Jak se žije - je o tom, v čem se žije
___________________________________________________________
Na chalupu v Jeseníkách jsme se přestěhovali natrvalo před sedmi lety, stejně tak dlouho tu máme malou rodinnou stáj, kterou
jsme včetně přilehlých prostor zrekonstruovali tak, aby vyhovovala chovu vysloužilých, starých koní. A dál už to bude jen o koních.
Kobylky mají k dispozici stáj se dvěma boxy (14 a 11 m2), dvě ohrazené louky, kterým říkáme něžně pastvinka a zahradu kolem
chalupy. Celkem mají k flákání 1,5 ha, na zahradu a pastvinku mají ze stáje volný vstup. No a pak mají ještě k dispozici Jeseníky
a svoje lidi :-).
