Jak se žije...
30.10.2008 Rychlé zhubnutí velmi praděpodobně poškodí vaše zdraví, ne moje. (Jachta)
_______________________________________________________________________________
Ještě před chvilkou se kobylky pásly na pastvině. Slyším, že už se nepasou. Babu stojí před dveřmi do chalupy a řehtá
tak, že lidi vypínají sekačky na zahradách. Dědina ztichla. Copak se stalo Babu? Sakra, kde je Jachta? Jaaachtooooo...
Dědina naslouchá...kdepak je ta Jachta?
František oběhl pastvinu a až na dolním konci, sousedícím se zahradou, objevil na zemi vyvlečenou ohradníkovou pásku.
Jachtice podlezla a je fuč. A Babu přiběhla říct, že se jí ztratila. Mele to pořád dokola. A odmítá se hnout od dveří.
František podlezl ohradu taky, bere to za námi k chalupě zkratkou přes zahradu. Jachta podlezla mockrát, ale nikdy od
ohrady neodešla, vždycky se držela Babu na dohled. Nadledvinky startují na plný výkon a František v zahradě u jabloně
něco křičí. Představení pro sousedy graduje. Nerozumím, protože Babu po mém boku řehtá jako koně ve filmech - furt.
Konečně se trefil do okamžiku, kdy se Babu nadechovala a já slyším - tady jeee!
Dědinou se opět rozvrčely sekačky a křoviňáky.
Jachta po celou dobu našeho představení stála třicet metrů od nás, pod prastarou německou jabloní. Potichu,soustředěně
chroustala jablka, skrytá pod větvemi, které se sklánějí až k zemi. Rozčilená Princi konečně uvěřila, že Jachtu nemáme
schovanou v chalupě na záchodě. Seběhla se mnou do zahrady, rozčileně obkozelcovala starou jabloň, páneček obratně
uskakoval. Když dokozelcovala, hladil ji a procítěně chválil - ty seš strašně moc hodná kobyla. A cpal jí do tlamy jablíčka.
Jachta se nepohnula ani o píď.Nevzrušeně sebrala ze země další jablko, dál nás všechny z pod větví pozorovala, studovala.
Co si myslela bylo hodně čitelné - tak z tohohle stáda jsem normální jen já.
21.8.2008 Chvilka nostalgie
________________________
Kobylky šly ven na ohlávkách, Jachta dostala na hřbet beránka s obřišníkem a dětským prdelkám, které se na ní střídaly,
poskytovala luxusní pohodlí. U luxusní Jachty standardní služba :-). Její uzdečku jsme nesli my, protože většinou uzdíme
jen na práci, až na loukách. A tentokrát, po roce, jsme nesli i uzdečku Princezny. Po roce zkusíme, co řekne na jezdce.
Na loukách jsem sundala Princezně ohlávku a ve volnosti ji nauzdila. Úmyslně ve volnosti, dostala šanci projevit názor :-)
a třeba mi zamávat ocasem :-). Udidlo vzala s ouškama zařazenýma na trojku, bez váhání. Pak jsem pomohla Marušce
nahoru. Ouška zůstala na trojku a Babu reagovala přesně a ochotně. Bedlivě jsme hlídaly, jestli pod zátěží dospělého
nezakulhá a taky jak nese krk a hlavu. Bleskurychle jsem práskla pár fotek, protože v plánu bylo doslova jen pár minut
v kroku, kratičká terapie na Princinu psychiku. Když jsem fotila, měla jsem pocit, že je Maruška na Princezně malinko
dojatá. Já při pohledu na ně byla :-)). Babi problém pod Maruškou neměla, ale časový plán jsme snad ani nedodržely,
Maruška prostě cítila, že to stačilo. Babi to odchodila na jedničku a před limitem :-).
Hlavou nám letěly vzpomínky na Princinu "jezdeckou kariéru" u nás. Na její odvahu, se kterou šla do všeho, moudrost,
díky které vynesla jezdce z průšvihu. Třeba Marušku z dobře maskované bažiny.
Na její srandičky a kulišárny, které měly šmrnc a úroveň. Třeba když mně při sjíždění ze stráně kolmo na cestu malinko
pomohla ze sedla a já zůstala sedět před kohoutkem :). Na koni, který stál zapíchnutý a pásl se uprostřed srázu, s otěží
pověšenou za ušima, s hlavu daleko pode mnou, se zadnicí vysoko nade mnou.Věděla jsem, že jestli se pohne, skončím
dole na cestě. Obě jsme to věděly. Vychutnávala si mě, nepohnula se a já seděla a seděla. Bylo mi jasné, že jestli půjde
někdo dole po cestě, pozdravím neuvolněně. A určitě mu nezamávám... No, nesedím tam dodnes. Babu má cit pro míru.
Zapomenout se nedá ani na Princezniny tradiční "hrbečky" při nacválávání, kterými si pozorně zahřívala Marušku :-) než
jí nabídla královské svezení, něžnojemné. Zapomenout se nedá na její úžasnou rychlost :-), i na plňase úžasnou, ten, kdo
Princeznu znal, ví... Nooo, spousty vzpomínek nám letěly hlavou. Jako každému, kdo se na chvilku "zastaví", zapřemýšlí
nad svým stárnoucím koněm.
Je to jako v té reklamě na jogurt, co ho všichni müllujou. Emoce stranou. Stačilo jenom říct, že Princezna po roce chvilku
"jakože" pracovala". A že jsme ji chválili tak, jakoby došla vítězně Listed :-). Naše priority jsou totiž už úplně někde jinde,
někteří asi správně tušíte kde :-).
13.8.2008 O ježkovi a děvčátku
___________________________
Kobylky měly dvě návštěvy. První přišla za Princess do boxu - byl to ježek velký jako Brno. Když jsem místovala, všimla
jsem si pod slámou u stěny obrovského bobanu. Zabrzdila jsem vidle v poslední chvíli. Babi sice umí vyrábět bohatýrské
bobany, ale tohle byl fakt gigant. Byl neobvykle, jednolitě obrovský. Tak velkého ježka jsem ještě neviděla. Nevím proč,
ale myslím si, že to byla paní ježková :-).Opatrně jsme ji přenesli na lopatě do úvozu za chalupou, kobyly dělaly čestnou
stráž, každá z jední strany. Ježky máme rádi, když jsou tu ježci, nejsou tu hadi :-).
Druhá návštěva byla delší, kobylky tu měly pár dní malou kamarádku, Lili. Děvčátko, které má rádo koně :-). Byla s nimi
na pastvině, na dvoře, na zahradě, chodila na procházky, byla s nimi když odpočívaly ve stáji. Na procházkách v terénu
se vozila na Jachtě, bez sedla i v sedle. A poprvé si zkusila vést koně ze sedla sama. Jachta byla, jako vždy pod dětmi,
bezpečná, opatrná. A spravedlivá :-) - poslechnu tě a kousek půjdu a pak na oplátku poslechneš ty mě a já si ďobnu
krapet travičky, budeme to tak střídat, jo?
Babu pookřála, taky malinko pracovala. Učila Lili, jak se vodí kůň. Vzorně ťapala na prověšeném vodítku na vzdálenost
lokte od plece, pozorně, opatrně a jak jinak - kontaktně něžně :-). A když jsem v jednom z večerů nahlédla do tiché stáje,
byla Lili zrovna u Babu. Babu ke mně otočila hlavu a "řekla" mi, že je jí moooc dobře. Stála příjemně ucapkaná v bezpečí
svého boxu, u hromady sena. U hlavy jí stálo děvčátko, něco jí tiše vykládalo a zaplétalo jí hřívu. Dlouho jsem ji neviděla
tak spokojenou.
27.7.2008 Z lesní cestičky
_______________________
Cestou domů jsme se zastavily na travnaté lesní cestě, kobylky se popásaly. Jachta vedle mne a Princi si vychutnávala
svoji volnost asi dvacet metrů od nás. Čekal nás průchod škaredým úsekem, kterým chodíme pro jistotu na vodítkách.
Zavolala jsem na Princi, ať přijde ke mně. Nezareagovala a pásla se dál. Bylo krásně, slunce prosvítalo větvemi vysokých
stromů a kreslilo do tmavé zeleně zlatavé ostrůvky trávy. Na jednom z nich stála Princezna, jako osamocená, mýtická
bílá klisna pod starými, obrovskými stromy, kůň ze starých bájí, možná Epona. Vzácný okamžik, kdy se příroda dotkne
srdce člověka a dá pocítit nepojmenovatelné. Vydechla jsem do reality - mělo to chybku. Moje sluncem zalitá, mýtická
bílá klisna byla hluchá jak poleno. Méně vzácný okamžik.
Připustila jsem si problém. Ztrátu autority, image šéfa v háji, navrch zjihlou náladu a vůbec žádnou chuť volání opakovat.
Hlavou mi prolétlo smířlivé - máš svůj den, co? Náno. No tak jo, chvilku ještě popasem a pak si pro tebe holt budu muset
dojít. Tiše jsem stála a pozorovala tu impresionistickou idylku. Od mého vnitřního rozhodnutí "neřešit, nehrotit, kochat"
uběhlo doslova jen pár vteřin a vtom Princezna zvedla hlavu od trávy, otočila se a přišla ke mně. Stála a pozorovala mě.
V koňských očích můžeme číst své diagnozy. Pohladila jsem ji po pleci a nechala ji ještě chvíli volnou. A jak jsme tam
tiše stály a kobylky mi obpásaly nohy, uvědomila jsem si, jak by to vypadalo, kdybych měla jinou náladu. Nejspíš by mi
hlavou prolítlo - ty náno jedna, tak takhle neee, jdu si pro tebe...a nejpozději v tu chvíli by měla Babi jasno. Většinou má
jasno dřív než já :-). No a já bych pro ni rázovala, připla bych si na vodítko znechucenou kobylu s hlavou v nebi a s ušima
zařazenýma na neutrál. Nikdy bych se nedozvěděla, že vyhovět chtěla, jen to nestihla. Že chybělo jen několik vteřin.
A tak mě napadá, kolikrát mi už v životě koně nestihli vyhovět ? O pitomých pár vteřin? A nejen koně.
11.7.2008 Zlý den
_______________
Ráno mě Princezna ve stáji nepozdravila, nešla mi naproti. Nemohla, bylo zle. Byla
dezorientovaná, při pokusech o chůzi se potácela, vypadala jako po ochrnutí nebo
po mrtvičce. Hlavu držela nízko u země. Proto jsem si hned nevšimla dvou velkých,
symetrických otoků v obou "podpaždích". Otoky byly velké, tvrdé, na pohmat velmi
bolestivé. Veterináře jsem se dovolala v sedm ráno, jenže zrovna odjížděl k lékaři s
vlastním akutním zdravotním problémem. Slíbil, že přijede po ošetření co nejdřív to
půjde, ale radil sehnat jiného veterináře, který by mohl přijel dřív než on. Pomohl mi
radami, pomohl psychicky.Volba jiného koňského doktora byla jednoduchá.Je jeden.
Ostatní, na které mám čísla, to k nám mají daleko, rychlý dojezd u nich reálný není.
Volala jsem a čekala další jobovku - důvod, proč nemůže přijet. A byla jsem v šoku,
pan doktor vyslechl, zeptal se na adresu, na věk klisny. Řekl, že je u případu, ale že
hned odjíždí k nám, dorazí asi za hodinu. Mazala jsem zpátky k Babi. Jachta byla
venku ze stáje, chtěla jít na pastvinu a Princi se snažila jít za ní. Strašlivě moc se
snažila. Běžela jsem zastavit Jachtu, vzala jsem ji za hřívu a vedla zpět do stáje.
Pomalinku, se zastávkami, Babi se totiž snažila "jít" těsně za Jachtou, hlavou se
dotýkala konce jejího ocasu. Připadala mi nezvykle studená, jakoby podchlazená.
Měřila jsem teplotu, neměla. Přehodila jsem přes ni fleecku, protože byla naježená.
Byly chvilky, kdy se ji špatně dýchalo, chvilky, kdy jí čůrkem teklo z nosu. Slzela,
spojivky byly rudé, nateklé. Neustále se snažila se žrát seno. Když se k ní přiblížila
Jachta, snažila se ji napadat (vrávoravé pokusy), vyhrožovala. Taková agresivita je u ní naprosto neobvyklá. Chladila jsem
otoky ručníkem namočeným v ledové vodě. A abych nemyslela na blbiny, začala jsem místovat. Ozval se náš pan doktor,
ptal se jak to vypadá. Odrecitovala jsem mu aktuální příznaky a oznámila, že se mi podařilo sehnat jeho kolegu, a že už je
na cestě k nám. Řekl, že je to velmi dobře. Jde o čas, on se k nám může dostat až v poledne. Babi si mě hlídala. A když
jsem od ní odcházela, snažila se jít za mnou. Tak jsem neodcházela. Potřebujeme se. Slovy se to těžko popisuje.
Konečně přijel pan doktor. Prohlédl, vyšetřoval. Srdíčko bylo v pořádku. Princi působila pořád obluzeně, přesto byla hodně
nervozní. A ačkoliv byl doktor opravdu velmi hodný, bála se. Píchl injekce, antihistaminika, dál prohlížel, důkladně.
Běžela jsem mu pro nástroj, Princi poskočila a snažila se "utéct" za mnou, ale nožky ji neposlechly. Ještě jednou jsme
změřili teplotu, neměla. A pak jsme už jen hladili a přemýšleli nad příznaky, nad příčinou. Pan doktor se ptal, jestli jsme
nestříkali postřikem proti plevelům nebo škůdcům na rostlinách.Příznaky odpovídají reakci na nervový jed,který se používá
v některých postřicích. Naprosto absurdní, nestříkali jsme, jsem opatrná jako čert. Pan doktor spěchal k dalšímu případu,
ale ještě si dal se mnou rychlou kávu. Kobylky stály vedle nás, poslouchaly jsme verdikt pana doktora.Princezna bude mít
výraznější problémy dva dny, týden ji mám hlídat. Chladit otoky. I když má problémy s chůzí, musíme se snažit o pomalý
pohyb Omezit pastvu, seno neomezeně. Prognoza je dobrá. Je to silná klisna, na svůj věk ve výborné kondici. Volat zítra
ráno. Ale kdyby cokoliv, volat kdykoliv. Poznala jsem dalšího fantastického člověka.
Odpoledne se Babi ulevilo, pohybovala se sice pořád pomalinku, ale už jistěji. Střídaly jsme capání na pastvinku a zpátky
s odpočinkem ve stáji. Babi se neuvěřitelně, dojemně snažila, spolupracovala. Noc byla klidná, odpočívala, dvakrát si lehla.
Konečně jsem měla čas přemýšlet nad tím, jak se mohl jed k Princi dostat. Přemýšlela jsem marně. A přemýšlela
jsem dokonce už i nad repelentním sprejem. Používáme osvědčený Tri-Tec od Farnamu, určený speciálně pro citlivé koně.
Používáme ho dva roky, naprosto bez problému, na obě klisny. Takže zůstává veterinářem zmíněný postřik proti plevelům
nebo škůdcům na rostlinách. Ale my jsme žádný nepoužili a v terénu se pohybujeme na horských loukách CHKO, kde
se žádné postřiky neaplikují. Klisny jsou neustále spolu, Jachta absolutně žádné problémy neměla. Takže vím, že nic
nevím. Nevím co nebo koho zadupat do země.
Aktualizováno 16.7. 2008
S pomocí obou pánů doktorů a Františka (hladiče, mazliče a
pohádkáře) jsme to zvládli. Princezna měla ještě dva dny
viditelné problémy, rychle se zotavovala. Přijely děti, malé i
velké, bylo veselo, ohleduplno, mazlivo. Bylo to přesně to, co
co jsme potřebovali jako koza drbání. Luxusní Jachta na
procházkách nosila caparty a byla ke všem neotřesitelně
vlídná. Byla tak vlídná, že našemu batoleti nosem přistrčila
svoji hromádku sena a to už jsme ji začali podezírat, že si
někde venku ďobla marjánky. Babi už vypadá dobře, dnes
by už na ní nikdo nezasvěcený nepoznal, že před šesti dny
vypadala jako po mrtvičce. Už je zase ukecaná, huláká jí to
fest, oblažuje mě nebývale častými, těsnými důvěrnostmi :-).
Beruna ušatá, bílá. Zlé dny jsou pryč. Doufám. Ťuk, ťuk, ťuk...
9.7.2008 Moudrému napověz, hloupého kopni...
___________________________________________
Dnešní procházku capaly kobylky po dlouhé době s viditelnou chutí. Zejména Princi :-)). Asi proto, že trasu dnes vybrala
sama. Tradičně odbočujeme z cesty vpravo, ale Princi se zastavila u odbočky vlevo. Na tuto stranu jsme nešly už několik
měsíců. Koukla vlevo, koukla na mne, v očích otázku - já bych ráda tam, šlo by to ? Já si najednou uvědomila jak dlouho
už odbočujeme do terénů vpravo, na stále stejnou trasu. A že pro to není absolutně žádný racionální důvod. Nemyslím,
blbnu a nudím a zaplaťpánbůh vlastním moudré, komunikativní zvíře. Takže - jasně, šlo by :-), mazaly jsme na louky vlevo.
Kobylky viditelně ožily. Princezna si ve volnosti sama spokojeně poklusávala a hezky narovnaná se rozhlížela po loukách,
jestli je všechno na svém místě. Nakoukly jsme do lesa jak to vypadá s houbama, ale potkaly jsme jen jednu nedomrlou
babku. A zjistily jsme, že farmáři staví nové ohrady pro krávy. Babi si to tak užívala, že se zapomněla popásat, Jachtice
po mém boku stíhala všechno. Při návratu jsme to v euforii střihli ještě na tu "nudnou", pravou stranu. Babi už capkala se
mnou, Jachťule si naordinovala jednu delší klusovku k cípu lesíka, ve kterém je hluboký, starý úvoz. Chodí tam vyhrožovat
divokým prasatům.Někdy tam vyběhne, postojí a seběhne dolů. No a někdy tam vyběhne, otočí se zadnicí k lesu a začne
vyhazovat, uši přilepené ke krku :-). A když běží zpátky k nám, třepe hlavou a "odhání" nás od lesa. Nemusí. Už když se
otočí zadnicí a jde na přední, je jasné, že tam jsou. Okamžitě se s Princi točíme zadnicemi taky :-) a odcházíme středem.
Dnes tam prasata nebyla, Jachta se jen proběhla, ale točily jsme domů i bez nich. Domů jsme dorazily až v devět večer a
Princi nemusela Jachtu do stáje volat, šla tam první :-).
8.7.2008 Večerní řehtání
_____________________
Je devět hodin večer a ztichlou vesničkou se nese třeskuté ržání. To naše Babi.
Stojí ve dveřích stáje a volá Jachtu - tak už pojď domů. Jachta se ještě popásá
před stájí, jen zvedne na chvíli hlavu a stručně, hrdelně odřehtne svým hlubokým
chraplákem - trhni si. A skloní hlavu zpět k trávě. Babi znovu zařehtá a pouští to
opět na plné pecky. Tentokrát je to určeno i mně. Babi bonzuje. A ví, že uspěje.
Vejdu k ní, položím ruku pod hřívu. To víš že jo, bude klid, vím, jsi unavená Babi.
A volám Jachtu domů. Babi se okamžitě přidává a mně málem prasknou ušní
bubínky. Jachta odfrkne - jéžiš, furt neřvi, hysterko bílá, však už stojím před stájí,
ne? a s majestátem malého Napoleona vpluje na slámovou peřinu. Natáhne ke
mně hlavu, aby se ujistila, že i ona je nejhodnější kobylka na světě. Je. Protože
nejhodnějších koní na světě jsou mraky.
Pověsím štrajcpán, stájové dveře jsou otevřené, okno taky.Zhasnu a poslouchám
bouchání sítí se senem o stěny boxů. Než dozalívám kytky venku, je tma tmoucí
a ve stáji je najednou hrobové ticho. Kobylky odpočívají. Seno počká.
A ráno v šest předvedou, jak umí způsobně a něžně zabublat ranní pozdrav, Babi
tichým, sametovým altem, Jachťulka sexy nakřáplým basem. Duet - životabudič.
